Školy pro venkov

Choceň se svým nejbližším okolím byla obydlena už v době bronzové. Samozřejmě velice řídce a jen v pásmu řečiště Tiché Orlice. Neproniknutelné pralesy nelákaly až do 13. století k větší expanzi. Původní osada vznikla na území ovládaném mocným rodem Slavníkovců, později Vršovců, sídlících na nedaleké Vraclavi.
První zmínka o Chocni pochází z roku 1227 - v závěti Kojaty, syna Hrabiše, komorníka českého knížete, je odevzdáván zdejší kraj novým držitelům, bratrům Sezimovi a Milotovi, zvanému Hocen. Z tohoto zápisu odvozujeme pojmenování města.
Ve 14. století zde vládl Mikuláš z Potštejna. Patřil mu hrad Choceň (později nesprávně nazýván Zítkov), který rozbořilo vojsko kralevice Karla. Mikuláš loupežemi sužoval celé okolí. V boji o Potštejn s Karlem pak roku 1339 zahynul a Choceň tok připadla králi.
Za husitských válek bylo asi 70 občanů povražděno a městečko vydrancováno. Od poloviny 14. století patřila část obce k hradu Litice, část k hradu Žampach. Ke spojení obou částí došlo až v roce 1548 zásluhou Pernštejnů. Krátkou dobu rozkvětu následovalo období, ve kterém se střídali majitelé, mezi nimiž byli také bohužel nepřejícní Němci.
Vývoj několikrát přerušily požáry. V roce 1602 lehlo popelem 90 domů, v roce 1659 vyhořelo město téměř celé i s kostelem a v roce 1818 náměstí. V roce 1646 vydrancovali město Švédové.
Ke změně k lepšímu dochází až s příchodem Kinských. Od roku 1709 Norbert Oktavián hrabě Kinský, pozdější kníže, získával pro město výhody. Vynikající tradici mělo vaření piva, řemeslná výroba, zejména nožířství, později i výroba papíru.
Výrazný hospodářský rozvoj nastal v 19. století. Chocni pomohla prádelna lnu a hlavně pak výstavba železniční trati, díky níž se Choceň stala významnou železniční křižovatkou.
Na počátku 20. století mělo město už téměř 5500 obyvatel. Vybudoval především průmyslové podniky: prádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských strojů, továrnu na hasičské stříkačky, na likéry a umělé květiny.
Za 1. světové války byla vybudována baráková kolonie pro Poláky a Rusíny. Po válce zde vznikla nová městská čtvrť.
Centrem města je náměstí, poměrně velké vzhledem k lomu, že Choceň bývalo malé městečko. Svou podobu zachovalo náměstí už od dob panování krále Přemysla Otakara II.
Uprostřed náměstí stojí mariánský sloup z roku 1760. Je to trojhranný obelisk 24 metrů vysoký, zdobený obláčky a na podstavci doplněný o sochy sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Floriána. Oproti historickému stavu nenajdeme na náměstí kašnu kamennou. Pobyt zpříjemňuje litinová kašna v rohu náměstí.
Radnice tvoří samozřejmě dominantu celému náměstí. V tomto místě se začalo stavět v r. 1564, za vlády Zikmunda ze Šelmberka, z Kosti a na Mrači. Radnice pak byla přestavěna a do dnešní novorenesanční podoby dostavěna r. 1880. Původní domky na náměstí byly dřevěné s podloubím, při stavbě z kamene se podloubí rušila. Bohužel, velké množství požárů zničilo velké množství domů a proto se nedochovalo více památek.
V roce 1998 získalo náměstí novy vzhled - domy se oblékly do nového hávu barevných omítek, objevila se mobilní zeleň, asfalt nahradila žulová dlažba a osvětlení zajišťuje komorní osvětlení.
V blízkosti náměstí stojí kostel sv. Františka Serafínského, postavený v letech 1729-1733 na místě vyhořelého dřevěného kostelíka. Barokní kostel byl vystavěn za vydatné pomoci hraběte Kinského a jeho podoba se prakticky nezměnila. Se špitálem z roku 1750 a barokním děkanstvím z r. 1729 tvoří malebný celek.
Zámek, stojící na opačné straně rozsáhlého parku než nádraží, byl postaven Zikmundem ze Šelmberka, Kosti a na Mrači jako renesanční objekt v letech 1562-1574, snad na místě středověké tvrze. Měl čtyři křídla, otevřená v přízemí arkádami do obdélného nádvoří.
V roce 1610 se popisuje jako „pohodlné a veselé stavení od kamen dobře vystavěné“. Zámecká kaple je doplněna mramorovým oltářem a domácím skládacím oltáříkem.
V 17. stol. se majitelé zámku i panství často střídali. V roce 1709 je získali Kinští, kteří tu zůstali až do roku 1945.
Zámek prošel velkými změnami. Opraven byl v letech 1587-1602, pronikavě přestaven po požáru r. 1829, získal dnešní klasicistní fasády, zazděna byla i většina nádvorních arkád. V letech 1849-1850 bylo přestavěno východní křídlo.
Poslednímu majiteli, Karlu Kinskému, který se hlásil k německé národnosti, byl zámek zkonfiskován.
Dnes objekt slouží potřebám města i veřejnosti -je tu Orlické muzeum a ZUŠ. Okolo zámku, po břehu Tiché Orlice, dojdem do půvabného přírodního parku Peliny. Toto místo pro bádání biologů, botaniků, místo schůzek i místo pro rozjímání patří k městu odjakživa.
Pelinami vedla před dávnými časy cesta k Litomyšli a Vysokému Mýtu. Jméno tento park získal podle Pelova mlýna. V těchto místech se mlynářům dařilo a mlýnů zde bylo více.
Tato lokalita se táhne od bývalého pivovaru až k osadě Hrádníky. Parkově upravený levý břeh Tiché Orlice je rovinatý, z protilehlého pravého břehu vystupují strmé svahy, zakončené mohutnými skalními bloky, místy až 35 m vysokými. Nad ohybem řeky najdeme Doskočilovu vyhlídku a pod ní puklinovou jeskyni „koňskou díru“.
Území je chráněno jako přírodní rezervace. Opukové skály (pozůstatek křídového moře, kterým byla kdysi zalita naše krajina) a suté jsou porostlé přirozeným listnatým lesem, v jehož bylinném patře roste vzácná květena. Vyskytuje se tu i řada měkkýšů.
Kulturní dějiny Chocně zahrnují řadu jmen významných, k městu vsak patří i ti „bezejmenní“, kterým záleží na umění a přitom nesejde na světské slávě.
K osobnostem nejznámějším patří Tomáš Norbert Koutník, varhaník, regens-chori, skladatel, tvořící v době přechodu baroka a doby klasicistní.
V Chocni je 36 zaregistrovaných sportovních klubů, které provozují 25 druhů sportů. Do Chocně nacházejí cestu sportovci z celé české republiky i Evropy. Obdivují sportovní areály, zvláště pak zimní stadión a stadion softballu, baseballu a volejbalu u městského koupaliště, nebo fotbalu, nohejbalu a atletického klubu na Parapleti.
Za účasti nejlepších se od roku 1940 pořádají v Chocni tradiční cyklistické okruhy ulicemi města. V roce 1996 se Choceň stala nejmenším etapovým městem Závodu míru.